Jezdecké školy v ČR – bez metodiky není žádných jezdců !

DanielT Kmentáře (79)

Registrovaných jezdeckých škol v ČR pod hlavičkou ČJF je v současné době 60. Avšak je zde velký rozdíl co do kvality poskytovaných služeb, kdy velkým otazníkem je metodický i praktický přístup výuky jízdy na koni. Mnohdy ani samy instruktoři své “školní” koně neumí přivést na pomůcky. Nekompetentní přístup ze strany ČJF také spočívá ve způsobu registrace škol. Organizaci a způsob výuky, natož spokojenost zákazníků a bezpečnost práce ze strany ČJF nikdo nekontroluje, ani na začátku, ani v průběhu. Mnozí činitelé ČJF nikdy v registroivaných školách nebyli. Kdo se chce nechat zaregistrovat, pouze vyplní dotazník a podepíše, že uvedené informace jsou pravdivé. Vzhledem k povaze služeb spojených s jezdectvím a provozováním jezdeckých škol považujeme tento metodický přístup ze strany ČJF za velmi nedostatečný.

 

Jízda na koni je vysoce selektivní a individuální záležitost. Možnosti jsou nepřeberné, avšak jen málo subjektů a instruktorů je ochotných a schopných jízdě na koni učit. Byť jsou mnozí přesvědčeni o opaku. Přičemž platí, že na každé úrovni se dá jezdit dobře !!

Pokud se jedná o nejezdce a lidi, kteří s koňmi doslova nemají žádné zkušenosti, je metodika výuky jezdectví zaměřena na poznávání sebe sama, svých pohybových a orientačních stereotypů v postupnou snahu komunikovat s koněm. Velmi důležitým faktorem je bezpečnost výcviku.

První ukázkové video přibližuje princip výuky začátečníka na lonži v jezdecké škole, která má za cíl předat každému zájemci alespoň takové dovednosti, aby rekreační jezdectví pro ně byl pokaždé zážitek!

 

 

Druhé video ukazuje principy organizace vedení jezdecké lekce ve skupině jezdců. Samozřejmě, že výcvik není veden pouze pomocí velení, povelů a cviků. Ty jsou ale nutnou nástrojem pro přístup instruktora jezdecké školy.

 

Historie jezdectví je spjata s důstojnickými jezdeckými školami, tedy armádním výcvikem. Je jasné, na čem si takový přístup zakládá – disciplína, důslednost, dril (drezura), opakování apod. Dnešní společnosti však mnohé z takových přístupů asi vonět nebude. Jízdárenský přístup je pak nudný a málo akční. Nicméně jako uniformní a koncepční je základem tzv. klasického jezdectví. Z toho pak vychází základní cviky a povely, které se v jezdeckých školách vyučují a které zároveň na straně instruktora pomáhají organizovat jezdecký výcvik a na straně jezdce poskytují způsob, jak se učit koně ovládat. Každý jezdec by měl umět setrvat ve všech chodech (krok-klus-cval) s koněm na kruhu bezpodmínečně. Kdo neumí s koněm “namalovat” kruh, není jezdcem klasického jezdectví.

Třetí video v terénu ukazuje, jak je možné si užít jízdy na koni za předpokladu základních znalostí a dovedností ovládání koně.

 

V ČR je evidováno 75tis. koní. Pouze 6tis. z nich je registrováno pro jezdecký sport. Z toho plyne, že nejvíce koní je využíváno pro rekreační jezdectví. Zároveň je zde mnoho zájemců z řad laické veřejnosti, potažmo lidí, co nikdy na koni neseděli a dá se říci, že ani netíhnou k vlastnictví koně. Prostě jen využít příležitostí a na koni se nárazově či pravidelně svézt. Dohromady se jedná o poměrně početnou základnu rekreačních jezdců, pro které je kůň volnočasovou aktivitou a způsob splynutí s přírodou. Opět se pozastavujeme nad nutností znát a umět, jak se s koněm zachází, sedlá a uzdí, jezdí apod. K tomuto ideálu by měly dopomoci jezdecké školy, s nabídkou metodického výcviku.

Výsledkem by pak pro mnohé měla být odměna ve formě samostatné jízdy na koni v terénu, jako je v uvedeném klipu.

 

I majitelé koní se pravidelným výcvikem zdokonalují s cílem umět si se svým milovaným ořem aktivně pohrát (viz video ukázka). Mnohé vychází z přístupu, kdy na začátku  je třeba motivace chtít se na koni svézt, později “divočit” v terénu a nakonec může přijít i  na sport. Vše má svého společného jmenovatele – osobní přístup k celoživotnímu vzdělávání, kterým jezdectví bezesporu je.

 

 

Share on Facebook

Přidat komentář

*