Blog

A bohužel hned v hlavním zpravodajství komerční televize. To samo o sobě již nevěstí nic dobrého.   V poměrně rozsáhlém zpravodajském spotu byl promítnut amatérský záběr ze skokového tréninku (viz. link YouTube), při kterém je jezdkyní kůň neomaleně a primitivně šikanován a po pádu i dvakrát nakopnut do břicha. To vše za pasivní asistence za trénink zodpovědného (a jistě i proškoleného) “odborného” trenéra. Největší pikantností tohoto smutného příběhu, na kterém si NOVA náležitě smlsla je, že se to vše událo na území Střední odborné školy v Lanškrouně. Ve středisku, které by samo mělo být nositelem jezdecké vzdělanosti.

Zdá se nepochybné, že díky medializaci bude vůči aktérům této hipologické nechutnosti zakročeno. První signály již zazněly, zatím pouze ze strany zaměstnavatele aktérů kauzy. Jsem zvědav, zda fatální selhání “svých” odborníků patřičně “ocení” i ČJF.

Otázkou ale zůstává, jak dalece extempore z Lanškrouna, představuje v našem současném jezdeckém pojetí komunikace s koněm výjimku. Vkrádá se otázka, jak hluboko se na školním kolbišti střední zemědělské školy chování jezdce a trenéra vychýlilo od standardu. Vždyť násilnému chování vůči koním, ve více či méně primitivní podobě, jsme často svědky všichni. Nedokážu posoudit, jak je celkově na západ od našich hranic situace jiná.

Pokusím se tedy alespoň v našich podmínkách analyzovat důvody, které tomuto chování nahrávají:

1. Jezdecký sport sice zajistil koním, po ztrátě jejich hipomobilní důležitosti, důvod existence, ale bohužel nedokázal udržet jejich společenské sociální postavení.

2. Laické veřejnosti jsou sice předkládány různé výklady vztahu koní k soutěžením, je ale zřejmé, že samotná soutěž probíhá pouze mezi jezdci.

3. Klasická jezdecká vzdělanost byla postupně zcela zaměněna za účelový sportovní trénink.

4. Cílem tohoto tréninku není hluboký rozvoj staletých zkušeností mezidruhové komunikace mezi koněm a člověkem, ale úspěch na sportovním kolbišti.

5. Odborníci vhodní k dosažení těchto cílů nejsou hodnoceni podle toho, jakým způsobem cíle dosahují, ale především cenností dosažených met.

6. Bouřlivý rozvoj jezdeckého soutěžení, přináší obrovskou závislost na penězích.

7. Ve snaze získat tyto prostředky, jsou přes veškeré deklarace potřeby koní odsunuty až na poslední místo.

8. V jezdectví, které bylo a bezesporu i vždy bude závislé na empatii a trpělivosti, chybí to hlavní – čas a vztah.

9. Současné společnosti stále více chybí vůle k překonávání obtíží.

10. Člověk se stal středem světa.

Co z této bilance důvodů vyplývá? Vztah člověka ke koním se ocitá ve slepé uličce. Jezdecký sport postupně ztrácí své pozice a řada lidí je díky současnému pojetí jezdectví vháněna k alternativním jezdeckým činnostem. Bylo by ale bláhové se domnívat, že zde se koním ubližuje s menší intenzitou.

Je tedy nějaká cesta? Té přemýšlivější části jezdecké populace jistě pomáhá lepší vzdělanost. I když v naší současné společnosti v institucionální podobě téměř absentuje (viz příklad “jezdecké školy”), ti kdo po vzdělání touží, již mají jisté možnosti, jak je získat.

Naše národní jezdecká organizace není v současné době schopna tento vzdělávací systém nijak zaštítit. Její činnost je definitivně zcela vyplněna organizací sportovního soutěžení. Zde má tedy jedinou možnost něco ovlivnit. Bez vzdělávání a aktivního vyhledávání odborníků to však nepůjde. Jedině jejich prostřednictvím bude možné akcentovat soutěže, které tápající laickou jezdeckou veřejnost povedou správným směrem. Dnes je již jasné, že závody s počítáním padajících překážek a měřením sekund to nejsou.

Nevýhodou jezdeckého sportu je, že výkonnost v soutěži nemusí být informací o správnosti cesty. Jezdec je leckdy úspěšný ne proto, že na koni seděl, ale i přesto, že jezdil právě on.

Pokud nebude nastaven systém, který jezdecké veřejnosti potvrdí správnost jezdeckého postupu, neočekávejme výrazné zlepšení na vrcholu pyramidy. Budeme stále jen slýchat stesky na peníze.

Excesům podobným tomu lanškrounskému zcela nezabráníme nikdy. Lidských hňupů bude vždy dost. Měli bychom se však pokusit ukázat, že není cílem překonat soutěž podle současných soutěžních kritérií. Šanci by měli dostat i ti, kteří věří v korektnost a ve vztahu ke koni, před sebou netlačí pouze svoje ego.

Cyril Neumann