ZAMYŠLENÍ: Co mají společného jezdecké legendy ?
DanielT Žádný komentář
Hugh Graham, severoamerická skoková legenda, patří mezi ty typy jezdců, kteří si své koně cíleně vybírají ze stáda a poté připravují jako mladé perspektivní talenty. Tento způsob nezdá se být ve světě ojedinělý. Ba naopak. Podíváte-li se do stáje třeba takových jezdců jako je Ludger Beerbaum nebo Michael Whitaker, zjistíte, že tyto stáje cíleně produkují skokové sportovní koně s kvalitní přípravou, ze kterých si pak sami selektují své šampiony. Není se co divit. Koní do Grand Prix není možné nacházet každý den na ulici. A pokud již na takového natrefíte, je jeho pořizovací cena rovněž více jak selektivní. Poptávka a nabídka je přítomna i na zdravě fungujícím trhu s koňmi. Proto najdete i super stár jezdce ve vyspělých jezdeckých státech v soutěžích pro mladé koně. Nutno poznamenat, že se nejedná o chovatelské soutěže. A časových příležitostí je také více než jen o víkendech. V některých státech jako je Kanada či Německo se skáče třeba každý den.
A není těžké si spojit společné jmenovatele, které mají mistři jezdeckého umění společné. Jako je především praxe s mladými koňmi, ježdění pod hlavičkou či chcete-li supervizí jiného zkušeného (úspěšného) světového jezdce a kvalitní team spolupracovníků a zázemí. Nutno dodat, že jízda na koni se nedá jen tak naučit jízdou na mladých koních. Tedy alespoň ne ty první zkušenosti. Proto i zde najdete společné to, že většina z nich měli svého koně profesora, šampiona, jako třeba Rodrigo Pessoa jezdil po svém otci Nelssonu Pessoovi koňskou hvězdu a legendu Baloubet du Rouet.
Nelson Pessoa s koněm Baloubet du Rouet (1998):
Rodrigo Pessona s koněm Baloiubet du Rouet (2002):
Tím bych rád i pootevřel oči všem, kdo touží být dobrými jezdci, aby brali v úvahu těchto pár zajímavých skutečností od mistrů svého oboru. Často se jedná o rodinou aktivitu, zkušenosti předávané z “otce na syna”. Ale všude asi hraje největší roli autorita dobrého trenéra. Zde je dobré si říci, že dobrý trenér nemusí být ještě tzv. úspěšným jezdcem, resp. dobrý a úspěšný jezdec nemusí být dobrým trenérem (většinou si však nechá zaplatit neúměrně více co do poměru cena vs. výkon). Dost často ani nejsou osobnostmi. Nicméně stojí za to si dát tu práci a jezdit u toho, kdo má co předat a je ochoten se o své zkušenosti podělit. A na cestě za vysněným cílem může takových dobrých trenérů a rádců být více. Každý svým způsobem může přispět do jezdcova ranku a nasměřovat tím správným směrem.
Trénování jezdce a koně je vždy běh na dlouhou trať, kdy je zapotřebí vnímat počáteční úroveň koně i jezdce jako dvojice a cíleně směřovat k dosažitelným metám v dané sportovní sezóně. To se obávám dost často nestává, neb buď je “trenér” zaměřen na vydělávání peněz za “trénování” nebo se vytvářejí snahy veškerý tréninkový proces urychlovat. Třeba nákupem “lepšího” koně, zvyšováním obtížnosti bez potřebné časové iniciace apod. V tomto případě pak z dvojice jeden druhému nestačí a výsledek se tak nemusí dostavit.
Cílem tohoto zamyšlení je snaha nechat se inspirovat skutečnými jezdci, cvičiteli a trenéry, kteří jsou profesionály ve svém přístupu, osobnostmi a vzory pro své okolí a jezdeckou společnost. Každý jezdec je si vědom sám moc dobře, kde se nachází jeho umění. Nacházejme tedy i ty skryté talenty u sebe, u svých koní a vlastním přístupem dle toho co radil Hugh Graham při návštěvě ČR:
Daniel Toušek
https://slot-pulsa.5thanniv.finalfantasyrecordkeeper.com/
https://slot-pulsa.test-infrastructure.fourthwall.com/
https://slot-pulsa.dev2.enlightedinc.com/
Přidat komentář